úterý 25. října 2016

Moje první kniha aneb jak jsme se dostali ke čtení...

Uvařte si čaj nebo kávu, dejte si nějaký zákusek a pohodlně se usaďte. Povíme vám příběh, příběh o tom jak jsme se dostali ke čtení a jaká kniha (ta jediná) může za to, že s chutí čteme. 

František

Nebudu-li brát v potaz slabikář a povinnou četbu ve škole, tak začátkem všeho byly Vánoce, kdy jsem byl ve druhé třídě. Když jste ve věku 7/8 let, tak si píšete Ježíškovi o takový ty kravinky typu - auto s velkou korbou, Tamagoči, sovička Farby nebo něco s pokémonama, resp. vše  co strašně moc frčelo a vaši spolužáci to vlastnili a vy jste to museli mít taky. 

Přijde-li takový capard pod stromeček, tak se mu rozzáří očička, nejen díky té spoustě světýlek, ale také díky té kopě dárků, jenž se pod ním nachází a těší se, co mu Ježuch za to, že byl hodný naložil a zda dostane přesně to, o co si napsal. Mezi dárky se nacházel poměrně malý balíček, který jsem dychtivě otevřel. Jaké bylo mé překvapení (zklamání), když to byla pouze knížka. Ten pocit si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl jsem na rodiče nehorázně naštvaný, že jsem nedostal nic z toho o co jsem si napsal, ale pouze nějakou knížku od nějaké paní Rowlingové s názvem Harry Potter a Tajemná komnata. 

Mám takový pocit, že jsem nakonec Harrymu v průběhu druhého ročníku šanci dal a přečetl si ji. Tak moc mě uchvátila, že jsem se do světa Harryho Pottera přímo zamiloval a takhle kniha byla ta jediná, která mě přivedla ke čtení a prožívání fantastických příběhů. Za to musím poděkovat nejen J. K. Rowlingově, ale i skvělým překladatelům, bratrům Medkovým, kteří de facto v českém jazyce stvořili úplně nový svět. 

Největší odměnou, v počátcích mé čtenářské kariéry, byla pro mě pravidelně na narozeniny a vysvědčení knížka z Harry Potter univerza. Na druhou stranu však na přelomu 11 a 12 roku došlo k vystřízlivění a většímu zklamání a to díky tomu, že žádný dopis z Bradavic nepřišel. Mám dojem, že se ta zatracená sova někde ztratila...


Denča

Ačkoliv to dost nerada přiznávám (a možná se za to i trošku stydím), první knížka, na kterou si jasně pamatuji a četla jsem ji dokola a dokola byla "Zuzanka na kolečkových bruslích". Nejspíš jsem ji dostala od rodičů a byla to jedna z milovaných knih až do doby než jsem zjistila, který literární žánr je pro mě ten pravý. Z toho období (kolik mi mohlo být, sedm/osm let?) si doma uchovávám ještě celou sérii knih o Heidi, malém děvčátku z hor. I tyto příběhy mě v dětství provázely a stejně jsem je milovala, hlavně si vzpomínám na nádherné ilustrace, kterým nemohu i po těch letech a "dospěláckém" vystřízlivění, upřít určité kouzlo.

První kniha, na kterou ovšem vzpomínám s příjemný pocitem, je "Láska za časů cholery", klasika od G. G. Marquéze. Tuto knížku jsem našla zapadlou v knihovně naší babičky a vzala si ji na dovolenou - čehož samozřejmě vůbec nelituji. Z dnešního pohledu jsem byla "ještě moc mladá", abych úplně pochopila pointu knihy, ale líbila se mi tehdy, miluji ji teď. Od té doby jsem ji četla snad desetkrát a pokaždé dokážu najít něco nového, živého, popisujícího moji nynější situaci...

Jaká je vaše knížka, která vás dostala ke čtení? Jak jste se k ní dostali? Nebo vás k četbě inspiroval nějaký člověk? Podělte se do komentářů.       

3 komentáře:

  1. Moc pěkný článek :) Já si nepamatuji, která kniha byla jako první, co jsem přečetla. Adeptů je opravdu hodně :).

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj :-) Hezké čtení a má osudová kniha je zde http://medvedioaza.blogspot.cz/2016/09/z-medvedi-knihovny-1-pycha-predsudek.html

    OdpovědětVymazat
  3. Má osudová je Hobit a od té doby je u mě Tolkien na první příčce, protože to, co vytvořil, je opravdu neskutečné :)

    OdpovědětVymazat